Ústav Marianeum v Máchově ulici 7 na Královských Vinohradech* byl založen roku 1914 jako útulek** (azylový dům) pro stařenky. Ústav provozovala kongregace školských sester.

V roce 1932 původní jednopatrovou budovu přestavěl na pětipodlažní penzion ve funkcionalistickém stylu novoměstský stavitel Josef Rys. Tuto podobu má dům dodnes. Zadavatelem stavby byl Jubilejní spolek katolický Praha, který byl, stejně jako řada dalších dobročinných katolických ústavů a spolků, součástí Svazu katolické charity.

Po komunistickém převratu v roce 1948 církevní dobročinné a charitativní organizace převzal československý stát a mnohé z nich zrušil. V budově sídlily různé instituce, mimo jiné výzkumný ústav.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 byl objekt navrácen České katolické charitě (dnes Charita Česká republika). Počátkem nového tisíciletí byl dům za výrazné finanční pomoci německé organizace Deutsches Caritasverband zrekonstruován na Vzdělávací institut Charity Česká republika. Kromě auly, přednáškových místností a několika desítek pokojů byla v objektu vysvěcena také malá kaple.

Po roce 2010 se vedení Charity rozhodlo navrátit budově původní název „Marianeum“. V letech 2018 a 2020 proběhly další stavební úpravy, díky nimž hotel získal moderní vybavení a novou fasádu.

Literární vzpomínka na časy, kdy v domě působily školské sestry:

„Vzpomínám si na dva případy takového umírání, které bylo, při všem smutku, útěšné. Moje dvě tetičky – řeholnice – působily v Praze v ústavu, kterému se tenkrát ještě neříkalo tím hrozným slovem 'pro přestárlé', jmenoval se jednoduše 'Marianeum'. Tam jsem byl svědkem umírání jedné z babiček. Všichni ostatní chovanci i sestřičky byli u jejího lůžka a mnohá z jejích přítelkyň jí kladla na srdce, aby tam na onom světě nezapomněla pozdravovat toho a tu, aby vyřídila to či ono. A umírající slábnoucím hlasem ujišťovala, že nezapomene, že jistě všechno vyřídí. Byla to snad trochu naivní, ale tak skálopevná víra v posmrtný život, že jsem na tyto chvíle nikdy nezapomněl.“
Slavnost všech svatých (homilie P. Karla Fořta), in: sv. Jan Prachatický, Vikariátní měsíčník regionu sv. Jana Neumanna, Číslo 3 • Listopad 2011 • Ročník 2011–2012, s. 6.
(dostupné na: http://www.farnostprachatice.cz/files/casopis/2011_2012/03_listopad_2011.pdf)

*^{Královské Vinohrady byly teprve od roku 1922 začleněny do hl. města Prahy, do té doby byly samostatným městem za pražskými branami.}
** ^{Útulky, útulny případně též domovy byly zřizovány pro opuštěné a zanedbané děti a pro dospělé. Úkolem pensionátů či internátů bylo poskytnout ubytování žákům, učňům a studentům. Útulny, domovy či odborné ústavy byly zakládány též na pomoc lidem s postižením (tedy pro hluchoněmé, slepé a podobně). Provoz těchto zařízení nejčastěji zajišťoval církevní řád či kongregace.}    

Autor: Jan Oulík